6) Úzkorozchodná železnice / Hájenka na Bukové

V polovině 19. století dochází v hospodaření veselského velkostatku k velkým změnám.

Stále vyšší náklady na pracovní sílu a další důvody vedly veselského velkostatkáře k omezení rozsahu obhospodařovaných pozemků a k jejich pronájmu včetně dvorů. Změn doznala i skladba plodin a způsoby jejich pěstování. Kromě tradičních obilovin, pícnin a brambor se pěstuje především cukrová a krmná řepa. Narůstají plochy orné půdy, často na úkor pastvin, luk a méně hodnotných lesních porostů. Uvažovalo se také o vymýcení větší části lesa na Vnorovsku. Rovněž končí kdysi tak rozšířený chov ovcí. Majitelé veselského panství pronajímají dvory s pozemky ve Veselí, na Radošově i v Moravském Písku Mayovu cukrovaru v Uherském Ostrohu. 

Úspěchy tohoto cukrovaru přiměly Viktora Chorynského k tomu, že se rozhodl pro dráhu cukrovarníka. Od společnosti Kurzweil a spol. koupil v roce 1876 cukrovar ve Bzenci – Písku. Právě v zájmu plynulé dopravy řepy z veselských dvorů zřídil roku 1879 úzkorozchodnou dráhu, která vedla přímo do cukrovaru. Zpočátku byl její provoz „koňský“, od roku 1881 parní. Aby byl zajištěn dostatečný přísun řepy, najímá si Chorynský také Vilémovský dvůr ve Bzenci. Brzy však hrabě poznává, že na úlohu průmyslníka není finančně i jinak připraven. Již roku 1881 prodává písecký cukrovar společnosti Rudolf Auspitz a spol. a pronajímá společnosti i dvůr v Písku a oba veselské dvory. Správa velkostatku se tak omezila pouze na správu lesů a luk.

Úzkorozchodná dráha se budovala v několika etapách. První část vedla z Dolních luk, v té době již převážně intenzivně obhospodařovaných, přes Bukovou do cukrovaru. Podle vzpomínek bývalého zaměstnance dráhy se řepa přepravovala po kolejích na dřevěných vozech s železnými koly a jako hnací síla se používal pár tažných volů. Druhou etapou bylo prodloužení dráhy do Veselí, přes zámecký park na Lány, kde bylo vybudováno velké překladiště řepy, jámy na výpresky a mostní váha. Další etapa vedla z překladiště kolem nádraží, podjezdem pod železniční tratí, podél hřbitova a silnice na Kozojídky a končila pod radošovským dvorem. Následně pak byla prodloužena k tasovskému dvoru. Celková délka železnice byla 17 000 m, z toho trasa z Veselí do cukrovaru téměř 9 000 m.

Vozový park se skládal z 3 dvounápravových lokomotiv, 3 drezín, 73 dvounápravových nákladních vagonů a 4 čtyřnápravových osobních vozů. Roz-chod železnice byl 800 mm, nejmenší poloměr oblouku byl 30 m, maximální sklon 16 ‰. Provoz a údržbu zabezpečovaly dílny u zámku – na „Salajce“. K trati patřily čtyři drážní domky, náležela k nim i zdejší hájenka na Bukové s obsluhou nedaleké výhybky u odbočky koleje vedoucí na řepná pole v Černém. Na druhé části dráhy byly zřízeny odstavné koleje „Rybník“, „Radošov“ a „Tasov“. O údržbu vlečky a kolejiště se staral správce vlečky. Od zavedení parní trakce podléhala tato trať státnímu dozoru.

Nejstarší lokomotiva měla označení „Tom Pouce“. Její topná plocha činila 13,82 m² a provozní tlak byl 12 atm. Tato „mašinka“ si zahrála i v prvním ozvučeném filmu z roku 1927 „Tonka Šibenice“, který se točil také na Veselsku. Lokomotiva dosloužila na začátku 2. sv. války, kdy ji Bedřich Chorynský po obsazení republiky věnoval do sběru barevných kovů. Dvě další, které nesly označení „U 23“, sloužily do posledních dnů války. Jedna byla vážně poškozena hloubkovým letcem, druhá ještě vypomáhala v řepných kampaních v části Veselí – Tasov. Část dráhy z Veselí do Písku byla vážně poškozena a provoz na ní ustal v dubnu roku 1945.

Co se dochovalo do dnešních dnů? Především velká část náspu mezi Moravským Pískem a Veselím i s několika můstky přes závlahové kanály vybudované v 30. letech minulého století, násep v zámeckém parku s cihelným propustkem a mostem přes řeku (1911), dva drážní domky na Písecku, podjezdy pod tratěmi v Písku a ve Veselí, areál dílen a výtopny u zámku a několik dalších drobností.

BÝVALÉ MORAVNÍ RAMENO BUKOVÁ

Nedaleko odtud ve směru vaší cesty si všimněte stavidla i s patkami pro uchycení kolejnic „drážky“. Tady překračovala dráha bývalé rameno Buková. Objekt je z 30. let minulého století a byl (i s bývalým řečištěm) součástí budovaného závlahového systému. Na mapě z roku 1890 je patrné, že toto rameno, na rozdíl od ramene Struhy, ztratilo přímý kontakt s řekou. Svůj počátek mělo na Ostrožsku, kde na ně navazovala pavučina dalších řečišť a struh, protínalo „Kučovánky“ na Ostrožsku, protékalo mezi píseckým „Výkazem“ a „Černým“ až k hatěcké cestě, kde ho překlenoval svými oblouky „Francouzský most“ – až do těchto míst stále pod názvem „Buková“. Ale odtud se tento název mění na označení „Jezero“. Snad toto pojmenování získalo od jezera vody, které se zde objevovalo v letech bohatých na vodu. Pod tímto jménem putovalo po okraji lesa Hajniska, protékalo pod tratí na Brno a nedaleko od ní se vlévalo do moravního ramene – Struhy. Kdysi v 16. století, kdy Hynek Bilík z Kornic budoval rozlehlé rybníky na Písecku, byla do Bukové odváděna přebytečná voda právě z nich. Řečiště ramena potkal smutný osud. Velká část byla zavezena jak skrývkou půdy při těžbě písku z nedalekého „Štěrku“, tak domovním odpadem a stavební sutí, ve které se ukryl „Francouzský most“. Zůstaly jen zbytky koryta, především na okraji lesa nedaleko odtud. Délka někdejšího ramena byla přibližně 4,5 km.

Po zapomenutých stezkách - Úzkorozchodná železnice - Informační panel ke stažení

• < Předchozí
• Další >