10) Zarazický výkaz - závlahový systém

Regulace řeky Moravy a vybudování odlehčovacího kanálu v 30. letech minulého století měly v několika následujících suchých letech za následek výrazné snížení úrody i snížení počtu vodního ptactva a zvěře v okolních lesích.

Státní úřady byly nuceny zjednat nápravu. Podle francouzského vzoru byla navržena výstavba pohyblivých jezů, které za sucha udržovaly trvalou hladinu řeky a při velkých vodách byly „vyhrazeny“ 

(jezové tabule byly vytaženy nad hladinu povodně). Zároveň bylo navrženo, aby jarní vody, které obsahují humusovité částečky splavené z horní části toku, byly využity jako přirozené hnojení luk. Voda byla nápustnými kanály vedena na louky. Zde se měly splaveniny po dobu dvou až šesti dnů usazovat. Po skončení závlah se přebytečná voda odváděla odtokovými kanály zpět do Moravy. Celková délka závlahových náhonů na území od Nedakonic po Rohatec byla téměř 28 km a bylo jimi umožněno provádět závlahy pozemků o výměře přes 8 200 ha. Provádění závlah bylo možné díky vybudování desítek různých stavidel.

Hlavní výpustný kanál pro Veselí se od řeky Moravy odpojuje u jezu na odlehčovacím kanále nad Uherským Ostrohem a nápustným kanálem pro zarazický Výkaz je plavební a závlahový kanál budovaný jako jeho součást. Zpětné vypouštěcí kanály ústí do Nové Moravy. Přírodním vypouštěcím kanálem byla také Struha. Závlahová síť byla doplněna zemními hrázkami regulujícími rozlivy. Jarní závlahy byly prováděny zespod od Rohatce postupně proti toku řeky tak, aby nebyla v dolních úsecích využívána voda již dříve použitá, ochuzená o „hnojivý“ účinek.

Na Veselsku a Strážnicku se výstavba závlah protáhla až do 50. let. Naopak na Hradišťsku, kde závlahy nenašly větší oblibu, byly využívány jen několik let. Na Veselsku se zavlažovalo ještě v roce 1962. Úpadek nastal přeměnou luk na ornou půdu.

Zajímavou ukázkou využití místních přírodních podmínek v systému závlah je propojení částí koryta bývalého ramene řeky „Výtrže“ nedaleko odtud. Nápustným stavidlem bylo propojeno s Baťovým kanálem a po naplnění do potřebné výše hladiny (zadržené zdí se třemi stavidly) jimi byla voda rozváděna do dalších úseků závlahovými kanály i plytčím pokračováním samotného řečiště. Po několika dnech se jimi voda vracela zpět.

CO ZDE MŮŽEME VIDĚT Z PTAČÍ ŘÍŠE

Na zbytcích původních luk i na zdejších polích můžeme mimo jiné spatřit čejku chocholatou, konipasa lučního, čápa bílého, volavku popelavou a z dravců nejčastěji káně lesní.

Po zapomenutých stezkách - Zarazický výkaz - Informační panel ke stažení

• < Předchozí
• Další >