|
|
|
|
|
|
|
Volejte +420 518 321 881 
Všechny kontakty
Volejte +420 518 321 881 Všechny kontakty
Otevřená krajina Veselska, přístupná severnímu proudění chladného vzduchu, pěstování vína nesvědčila.
Lepší podmínky byly (a dosud jsou) jen na okrajích současného katastru, v mírně se vlnící krajině stoupající k podhůří Bílých Karpat. Jsou to zdejší jižní svahy, jižní úbočí nedalekého Radošova a jižní strana Borků nad blatnickým nádražím.
Více zpráv o pěstování vinné révy máme až z 18. století, a to především o panském viničním hospodářství. V době předbělohorské se rozloha vinic na Zarazicku odhadovala na 220 měřic. V Zarazicích to byly tratě v Liščí hoře, v Novosadech a v Kreftech. Po Bílé hoře byly poddanské vinice většinou pusté, vynášelo pouze vinařství panské. V letech 1704 – 1706 činil výnos z vinic 225 zlatých, k tomu 145 zlatých výnos z desátku. Za majitelů veselského zámku Želeckých a následně i Chorynských přibývá koupí vinic mimo panství. Solidní základ viničnému hospodářství byl dán za Želeckých. V nedalekých Vnorovech vystavěli pro školení a úschovu vín dva sklepy s kapacitou 2 500 věder vína (1 vědro = 56 l). Vynutila si to také situace, kdy výnos z desátku a poddanských vinic byl větší než výnos vlastní. Poddanští vinaři byli oprávněni šenkovat jen mladé víno, od vylisování do 1. ledna. Starší víno bylo záležitostí panství. Jestliže na konci 17. stol. byly panské hospody jen ve městě a na Předměstí, ve 30. letech 18. stol. se nacházely i ve všech okolních vesnicích. Tolik z dávné minulosti. V současné době je zdejší vinařství ve správě vinařských společností a drobných pěstitelů.
SPORY O UŽÍVÁNÍ POZEMKŮ V 17. A 18. STOL. – ZARAZICE VERSUS KOZOJÍDKY
Nejistá doba 17. stol. a změny ve společnosti přivodily hluboký úpadek nejen vinařství, ale i někdejšího rozsáhlého rybníkářství panství. Původně byly příčinou sporů pozemky po zaniklých rybnících nedaleko odtud pod Radošovem a jednalo se o právo pastvy na nich. Malý katastr Kozojídek poskytoval jen málo travnatých pozemků. Zarazičtí hájili své právo na tyto pastviny. Kozojídští si proto našli náhradu v zarazických „Loučkách“. To se stalo ohniskem nesvárů téměř po celou polovinu 18. stol. Kozojídští hráli v těchto sporech prim. Při vzájemném osočování a hádkách došlo i k šarvátkám s vidlemi, kopály a puškami. Vztahy mezi vesnicemi se stále zhoršovaly. V r. 1709 Kozojíďané vykáceli ovocné stromy ve vinicích. Roku 1711 došlo k přepadení s následkem úmrtí. Odvetou bylo zajímání dobytka Kozojíďanům. Odezvou na tyto události je pravděpodobně kříž u cesty do vinohradů a možná i krásná lidová píseň „Ej, křížu, křížu ukřižovaný“. Toto vše vyvrcholilo v r. 1745, kdy si Kozojíďané za pomoci husarů vynutili vrácení zajatého dobytka, přičemž byl zastřelen zarazický soused. Tehdy úřady energičtěji zasáhly a došlo i k trestům vězení a nucených prací. Ke smíru a dohodě došlo až r. 1747 směnou pozemků mezi znesvářenými vesnicemi a panstvím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
K Radošovu s rozhlednou - Vinohradnictví na Veselsku - Informační panel ke stažení
