6) Radošov - nejvyšší bod veselského katastru (242 m n.m)

Do první poloviny 13. stol. stála na tomto návrší osada. Na počátku 18. stol., kdy v této oblasti nastal rozmach chovu ovcí, zde byl vybudován provizorní ovčín, kam bylo z píseckého dvora patřícího veselskému panství převedeno na 500 ovcí.

Dalších 1 200 ovcí se chovalo ve veselském dvoře. V polovině 18. stol., při výstavbě zdejšího dvora v r. 1757, byl chov ovcí přemístěn zpět do Veselí. Radošovský dvůr byl vybudován jako součást veselského velkostatku Chorynských. Ve vlastní režii dvůr drželi do r. 1863, kdy ho i s pozemky pronajali Mayovu cukrovaru v Uherském Ostrohu a v r. 1883 cukrovarnické společnosti Rudolf Auspitz a spol. Po pozemkové reformě v r. 1919 byl vytvořen zbytkový statek Radošov o rozloze 47,5 ha a byl přidělen do pachtu. Zbývajících 316 ha zemědělské půdy a 61 ha stavební půdy bylo rozděleno drobným přidělencům ze 14 obcí. Od roku 1931 dvůr držel František Krejcar. Pozemky měly tehdy rozlohu 27 ha.

Zánik dvora

Radošovský dvůr zanikl za dramatických okolností na konci 2. svět. války, v dubnu r. 1945. Obyvatelé okolních vesnic si do dvora snesli majetek v dobré víře, že se válečná fronta tomuto osamocenému místu vyhne. Stal se však pravý opak. Od 13. 4. jej úporně drželo německé vojsko, zatímco rumunská armáda obsadila Hroznovou Lhotu, odkud soustavně ostřelovala statek lehkým dělostřelectvem. Když 17. 4. Rumuni obsadili blatnické nádraží a zářez potoka Svodnice, německá posádka 18. 4. ustoupila z Radošova, kde jí hrozilo obklíčení, a stáhla se do Veselí. Tam vybudovala obranné postavení za železničním náspem u Zarazic. Samotné Veselí n. Mor. bylo osvobozeno 24. 4. 1945. Po vzájemném ostřelování zůstal Radošov v troskách a pro hospodářskou činnost nepoužitelný. Až do roku 1952 mohl majitel rozprodávat stavební materiál, který ze statku zbyl. Zbytek převzalo veselské JZD. V současnosti je vrchol Radošov krajinným biokoridorem a je v soukromém vlastnictví.

Úzkorozchodná železnice hraběte Chorynského

V pol. 19. stol. dochází v hospodaření veselského velkostatku k velkým změnám. Narůstají plochy orné půdy na úkor pastvin, luk a méně kvalitních lesních porostů. Kromě tradičních obilovin, pícnin a brambor se pěstuje především cukrová řepa. 

Úspěchy ostrožského cukrovaru přiměly Viktora Chorynského k tomu, že se rozhodl pro dráhu cukrovarníka. Od společnosti Kurzweil a spol. koupil v r. 1876 cukrovar ve Bzenci – Písku. 

V zájmu plynulé dopravy řepy zřídil r. 1879 úzkorozchodnou dráhu, která vedla přímo do cukrovaru. Zpočátku byl její provoz „koňský“, od r. 1881 parní. Hrabě však brzy poznal, že není na úlohu průmyslníka finančně ani jinak připraven, a r. 1881 cukrovar prodává společnosti Rudolf Auspitz a spol.

Železnice hraběte Viktora Chorynského

Úzkorozchodná dráha se budovala v několika etapách, až její konečná délka narostla na 17 000 m. Trasa vedla z cukrovaru přes veselské hatě k zámku a na hlavní překladiště na Lánech. Odtud podél nádraží ke dvoru, podcházela kolejiště na Vláru a stoupala vzhůru pod Radošov. Ten po vrstevnici objížděla a končila u tasovského dvora.

Vozový park se skládal z 3 dvounápravových lokomotiv, 3 drezín, 73 dvounápravových nákladních vagonů a 4 čtyřnápravových osobních vozů. Rozchod železnice byl 800 mm, nejmenší poloměr oblouku 30 m, maximální sklon 16 %. Byly na ní odstavné koleje Buková, rybník, zdejší Radošov a Tasov. Nejstarší lokomotiva měla označení „Tom Pouce“ a sloužila do začátku 2. svět. války, kdy ji hrabě věnoval do sběru barevných kovů. Dvě zbývající lokomotivy s onačením „U 23“ sloužily do posledních dnů války. Jedna z nich byla poškozena hloubkovým letcem spojeneckých armád právě nedaleko od Radošova. Druhá pomáhala ještě po válce při řepných kampaních na úseku Tasov – Veselí. Druhá část úseku (Veselí – cukrovar) nebyla již pro velké poškození schopná provozu.

K Radošovu s rozhlednou - Radošov - Informační panel ke stažení

• < Předchozí
• Další >