7a) Drobné památky Veselí nad Moravou

Na území Veselí n. Mor. najdeme více než tři desítky památek. Jsou mezi nimi památky chráněné státem i památky místního významu. Mezi ty nejhodnotnější patří stavby, sochy a obrazy z období baroka, z 18. stol. Jsou to pro svou architekturu a vnitřní výzdobu jednak kostely, ale i drobnější volně stojící objekty, jako jsou poklony, boží muka a sochařská díla. Další skupinu tvoří památky 19. stol. Zde převažují drobné stavby, boží muka a kříže vycházející z lidového cítění. Menší skupinu představují náboženské objekty z 1. pol. 20. stol. Většina památek je díky soustavné péči města i jeho obyvatel v dobrém stavu. Každá z nich má za sebou zajímavý příběh či důvod, který stál u jejich zrodu. Většinou je pro nás zahalen tajemstvím, ale jsou mezi nimi i takové, kde okolnosti vybudování známe.

Mezi objekty z 18. stol. patří dvě vytříbené stavby poklon – sv. Kajetána a sv. Peregrina, v nichž doznívá práce stavitelů nejvzácnější památky města – kostela sv. Andělů strážných. Dále je to poklona sv. Františka Xaverského s hodnotným reliéfem světcovy smrti, socha sv. Jana Nepomuckého z 30. let 18. stol., patrně práce vynikajícího sochaře Jana Jiřího Schaubergera, jehož další nádherné plastiky ze štuku najdeme ve farním kostele. Z téhož století pocházejí i sochy sv. Floriána a sv. Vendelína u kostela P. Marie, sousoší P. Marie na Bartolomějském náměstí (originál je na MÚ) a zvonice v Milokošti (lidová architektura z r. 1715).

Z počátku 19. stol. pochází památník generála Laudona od významného brněnského sochaře Ondřeje Schweigela, sochy stojící u kostela sv. Bartoloměje od vídeňského sochaře Breitenmaiera z r. 1822 a řada dalších památek lidového charakteru. Nejstarší kříž (z r. 1823) stojí nedaleko odtud. 20. století přidalo např. sochu sv. Anny (1905), sv. Josefa v Milokošti (1920) a tamtéž u potoka Svodnice najdeme i nejmladší objekt, poklonu z dubového dřeva z r. 2003.

PSAL SE ROK 1605

Hrdinou následujícího příběhu je veselský purkmistr Pavel Přenský, jehož statečné činy zaznamenal jeho syn Jiří, pozdější hradišťský purkmistr. První desetiletí 17. stol. poznamenaly časté šarvátky a boje na zdejší moravsko–uherské hranici. Pavel Přenský je ústřední postavou událostí z let 1605 a 1620. Příběh z r. 1620 je známější a končí tragicky hrdinnou smrtí purkmistrovou a vypleněním lstí dobytého města „spojeneckým“ uherským vojskem.

Příběh z r. 1605 začíná selankou. Přenský se v nedělním jarním odpoledni vydal i s několika čeledíny na obhlídku svých pozemků na Předměstí. Z klidu a pohody je však vytrhl dusot koní. Stali se oběťmi přepadení hlídkou vojska Bočkajovců. Čeledíni padli s prosíkem na kolena, ale byli nemilosrdně pobiti. Purkmistr využil zmatku a hlubokou úvozovou cestou ustupoval dotírajícím vojákům. Podařilo se mu statečně ubránit a ustoupit až k předměstskému dvoru, kde mu sloužící, kteří souboj zpozorovali, otevřeli vrata a purkmistra zachránili. Ten zraněný, ale živ unikl zajetí či smrti. Hlídka naštěstí neměla palné zbraně. V Přenského silném kabátci však zachránci napočítali více než dvacet šipek. Jeho statečné činy podle tradice připomíná mariánské sousoší na Bartolomějském náměstí.

K Radošovu s rozhlednou - Drobné památky Veselí - Informační panel ke stažení

• < Předchozí
• Další >